Začínáme

(Úvodem trochu teorie)

 

Co je výcvik?

„Pod pojmem výcvik psa rozumíme metodicky správnou, systematickou a pravidelnou výcvikovou činnost psovoda, jejímž cílem je naučit psa jednoduchým i složitým cvikům, prováděných za normálních i za ztížených podmínek.“

                                                           Ladislav Mach

 

Úvod                

  • Co je Povelová technika

Pod vznosným názvem se ukrývá v podstatě popis toho, co by psovod měl správně při daném cviku dělat + jaký povel použít. Na zkouškách  se hodnotí preciznost práce psovoda, hledí se na přesnost provedení (záleží na úrovni zkoušky, na nejnižších jsou tolerovány jisté odchylky). To je spíše pro ucelení, pro nás je důležité jen držet se jednoduché zásady :nejdřív jméno, povel (zvukový, posunkový) a  pak akce (např.vykročení)!

 

  • Povel

Povely rozdělujeme na zvukové (Z) a posunkové (P). V počátcích se pro usnadnění používají oba těsně za sebou Z --> P.

Zvukové povely jsou psovodem vyřčená slova, daná zkušebním řádem. Pokud, věnujeme nějakému jinému sportu se psem, kde povely dány nejsou, vymyslíme si povely vlastní. Řídíme se při jejich tvorbě jednoduchým pravidlem. Povel by měl být krátké výstižné slovo, které není podobné jinému povelu. (Povely si dobře zapamatujte, aby jste psa nepletly)

Mezi posunkové povely řadíme např. plesknutí dlaní o stehno při povelu k noze, mávnutí rukou ze předu dozadu při povelu lehni a podobně

Postupně se snažíme posunky provádět méně nápadně, až jejích používání upustíme úplně. Většinou se při výcviku preferuje využití zvukových povelů.

 

  •  Psovod

Měl by být pro psa jediným (tím nejsilnějším) podmětem.

Je to komplexní podnět: pes vnímá oblečení, pach, rychlost pohybu, mimiku obličeje,  psychické rozpoložení, povel- síla zvuku + intonace =>vliv na psa, jeho výkon, soustředěnost. Z těchto důvodů se nedoporučuje střídání psovodů během výcviku. Pokud začne nový cvičitel se psem, vše musí začít od začátku ,aby se „sehráli“.

 

  • Podněty

Během výcviku působí psovod na nervovou soustavu psa podmíněnými a nepodmíněnými podněty, pes na ně reaguje. (podnět je vše co působí na psa)

Nepodmíněné podněty- podnět vyvolávající nepodmíněný reflex ( není podmínkou učení- instinkty obranné, pokrmové...)

Na základě nepodmíněných reflexů se vytváří podmíněné reflexy(cviky)

Při cviku jsou zvláště důležité svalové , kožní, kožně- šlachové reflexy (vznikají při nepřirozeném postavení např. cvik sedni: pamlskem ukážeme nad čumák, pomalu ho zvedáme nad hlavu a pes začne hlavu zaklánět, snižuje záď až si sedne.

 

Při výcviku: nejdřív podmíněný podnět (povel) pak nepodmíněný (ukázání rukou, trhnutí...)

Nepodmíněný povel je silnější jak podmíněný (NP potřebujeme postupně potlačujeme, proto se vyslovuje jako 2.)

Schémátko o rozdělení podnětů je pod článkem jako odkaz ke stažení

 

 

Metody výcviku

Zde uvádím pro úplnost základní  metody výcviku.

Při výcviku působí psovod na psa podmíněnými a nepodmíněnými podněty- základ metodiky výcviku.

Proces výcviku je jako odraz působení psovoda na psa. Psovod cílevědomě působí na psa s přihlédnutím k individuálním vlastnostem psa, stáří, temperamentu a typu cviku, který má být vypracován.

Metod je víc, používají se různé ,podle vhodnosti a našeho uvážení.

  • chuťově- dráždivá
  • kontrastní
  • napodobovací
  • (mechanická)

 

Chuťově-dráždivá

  • Motivačním prostředkem je pamlsek- podstatou metody je potravinový podnět (nepodmíněný) povzbuzující psa ke splnění cviku
  • pamlsek používáme k upevnění podmíněného podnětu
  • Nejtěžší je naučit se s pamlskem správně pracovat, psa si jím navedeme, kam potřebujeme
  • V podstatě nejpoužívanější met., lze aplikovat i pro aportéry
  • Výhodou je přesnost, zájem o splnění úkolů, rychlé vytvoření reflexu, upevnění vztahu
  • Nevýhody: sytost-snížený zájem,  psi se mohou stát bez pamlsku nespolehlivými, proto je důležité postupně ubírat pamlsků, trénovat a pamlsky mít v batohu, poté jít psa odměnit

 

Kontrastní

  • Psovod na psa působí tlakem,  po splnění cviku následuje pochvala
  • Metoda je spojená s donucováním (nesmí docházet k bití psa, agresivitě vůči němu, necitlivému zacházení)
  • Pokud je metoda správně uplatňována, neměla by mít záporné stránky
  • Přednosti: rychlé a trvalé, ochota pracovat- zaujetí pamlskem

 

Napodobovací

  • Pes se učí pozorováním a zkouší napodobovat chování ostatních, za to je chválen
  • Motivačním prostředkem je jiný pes, nebo skupina psů, jež mají cvik plně zvládnutý, v podstatě dodávají nováčkovi odvahu
  • Úspěšné hlavně u štěňat, výchova štěňat matkou. Štěně napodobuje chování dospělého psa popř. dominantní mladý pes se chce vyrovnat prvnímu v hierarchii smečky
  • Tato metoda se většinou využívá v obraně, štěkání na povel, překonávání překážek

 

Mechanická

  • Principem je použití pouze mechanických podnětů, užívá se určitého násilí k donucení psa, aby provedl daný úkol
  • Mezi mechanické metody patří tzv. par-force (v překladu „síla, násilí“), pes se raději vyhne bolestivému podnětu
  • Vhodná u cviků přerušení nežádoucí činnosti- fuj
  • Jinak nevhodná, pří snaze vypracovat podle ní jednotlivé cviky a častém používání vede ke stísněným pocitům psa, nedůvěře, projevy bázlivosti => konec výcviku i vzájemné důvěry
  • U psů s s výraznou aktivně obrannou reakcí (kousání ze strachu) může dojít k napadení psovoda- pes se cítí ponižován

 

Podněty a Metody výcviku: použity informace z knihy Karel Hartl- Výchova a výcvik psa

 

 

Odměňování

  • Zvolení pochvaly záleží na vaší znalosti psa
  • Pochvala musí být výrazná, aby pes poznal, že něco udělal dobře( přiměřená, aby bázlivý pes nebyl z výcviku stresován)
  • pochvala musí být hned po cviku (do 3 sek),
  • Střídejte druhy pamlsků, zkoušejte cvičení na hračku a naopak. Vhodný je balónek na šňůrce k přetahování ( aportování ve skupině psů není vhodné)
  • Pamlsek -měkký, snadno lámatelný- velký kus: pes se brzy zasytí, ztráta zájmu. Dětské piškoty nejsou vhodné, velké množství cukru, suché pes- má žízeň. Psa před cvičením nekrmte!!!

 

Samozřejmě pamlsky odbouráme ale ne na 0. I dospělému vycvičenému psu je pochvala a odměna motivací. I vrcholový psi jsou po závodě odměněni, na zkouškách po ukončení cviku je povolená slovní pochvala a pohlazení psa. Doba se změnila, cílem výcviku ve sportovní kynologii je mít doma pohodového, vyrovnaného psa, se kterým můžu bez strachu vyjít mezi lidi.

 

Předpoklady pro (úspěšný) výcvik

  • Vztah mezi vámi a psem
  • výchova a socializace (pro začátek stačí, když pes slyší na své jméno a nevadí mu obojek a vodítko)
  • Chuť a trpělivost
  • Motivace psa
  • zdravotní stav

Při výcviku mějte na pamětí:„Žádné zvíře v zájmových chovech nesmí být cvičeno způsobem, který přináší újmu na jeho zdraví a kondici, zejména nesmí být nuceno překračovat své schopnosti nebo svou přirozenou sílu a nesmí být používáno umělých prostředků, které způsobují zranění nebo zbytečnou bolest, utrpení nebo úzkost.“

 

Výbava nejen na cvičák

 

Obojek

Pro výcvik je vhodný: kožený nebo nylonový obojek popř. řetízkový připnutý za nestahovací kolečko( nechejte si ukázat, jak správně obojek psu nasadit a připnout – vyzkoušejte si třeba na vlastní ruce)

Postroj má mnoho předností, ale pro výcvik poslušnosti je naprosto nevhodný (jeho výhodou je, že pes se nemůže vyvléci- využití procházky- štěňátka, labilní psi, do auta, stopy, obrany)

 

Vodítko na výcvik

Úměrné velikosti a síle psa

Může být s dvěma karabinami (propínací) nebo s jednou

Vodítko spíše kratší, zbytečně dlouhé vodítko nám jen ztěžuje práci.

U nylonových hruběji pletené- jemná často v ruce kloužou

 

Držení vodítka: nikdy neomotávat kolem ruky- hrozí vykloubení zápěstí, omotávání nás zdržuje při předělávání vodítka

Ideálně poskládané v dlani pravé ruky, levá ruka je volná, vodítko prověšené.(Pokud při jakékoliv chůzi na vodítku ,pes táhne, vodítkem jednorázově trhneme, psa nevlečeme)

 

Časem se nám může hodit šňůra (stopovačka) - vodítko 5,10 m i delší, můžeme si vyrobit i sami. Karabina a síla popruhu by měla být úměrná psovi, kulatý průřez není vhodný hrozí popálení rukou.

 

Náhubek

- plastový nebo kovový, ostatní typy (nylonový, kožený) nejsou vhodné, pes nemůže pořádně dýchat.

-nesmí psa dřít nebo tlačit, dostatečně hluboký na otevření tlamy, nesmí se psu dotýkat nosní houby. Neměl by vadit psu při výhledu, zasahovat do očí -častý problém u brachycefalických (krátkolebých) plemen

-Pozn. u velkých plemen po dosažení kohoutkové výšky hlava dále mohutní

-Náhubek psu před koupí vždy vyzkoušejte a raději se domluvte s někým, kdo je schopný posoudit, zda náhubek sedí (obsluha nemusí být schopná správně poradit). Kovový náhubek se dá částečně natvarovat.

-Na náhubek zvykáme psa postupně(stejné jako když štěňátku dáváme poprvé obojek). Zvykáme na něj co nejdřív, obvykle cca kolem 6 měsíců.( čím později,tím hůř)

 Psu je vetšinou náhubek nepříjemný, nasazení musí být provedeno v klidu, psu necháme náhubek chvíli a snažíme se ho zabavit (třeba během), aby na nepříjemnost zapomněl. Pes se většinou snaží náhubek sundat, nelitujeme ho ani neutěšujeme (jen by jsme ho upevnili v jeho nevhodném chování) na druhou stranu psa netrestáme. Poté opatrně sundáme a odměníme. Každý pes reaguje jinak.

Psa NIKDY nenecháme, aby se o nás náhubkem otíral nebo bouchal. Nevhodnému chování předejdeme tím, že psa hned zaměstnáme.

 

Toto jsou pouze doporučení, postupem času sami příjdete na to, co Vám a psu vyhovuje.

 

 

Pro ucelení informací přidávám stručný výtah ze zákona

Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat k používání ostnatých obojků a stahovacích obojků bez mechanického omezení úplného zatažení smyčky u psů

Ústřední komise pro ochranu zvířat je podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů ustanovila:

 Použití ostnatého nebo stahovacího obojku bez mechanické zábrany úplného zatažení smyčky (dále jen „stahovací obojek“) je porušením zákona.

 

 

 

 

 

 

 

 

Schémátko rozdělení podnětů

pavouk.doc (31 kB)